Navážu na Košíkův report z našeho závodění na juniorském evropském poháru v Rakousku. Co se dělo, mapy a výsledky už známe, takže se pokusím nahlédnout na závody z jiného pohledu a vypíchnout, co jsme si z JECu přivezli.

Medaile. Ta by měla být pokaždé naším cílem – nejen trenérů, ale hlavně závodníků. Všichni si musíme uvědomit, že pro reprezentaci hledáme závodníky motivované, jejichž cílem není „pouze“ nominace, ale podávání kvalitních výsledků. K tomu samozřejmě vede vášeň pro naši hru, poctivá příprava, ale také sbírání závodních zkušeností. JEC je k tomuto ideální příležitostí – 3 různé závody v repre dresu, výborná konkurence, večerní seance a český kolektiv… Tentokrát v pro nás velmi přátelských terénech. Pro některé závodníky šlo už o rutinní záležitost a část z nich se určitě soustředila na umístění na velké bedně a potvrzení že míří správným směrem. Ale měli jsme v týmu i méně zkušené či dokonce nováčky, kteří tak mohli sledovat, jak to na podobných závodech vypadá a jak jsou na tom v porovnání s nejlepšími. 4 medaile opravdu sbírali spíše ti zkušenější, ale ani nováčci nezklamali a mnohé jejich výsledky ukázaly nadějný vklad do budoucna.

Štafety ukázaly vysokou kvalitu našich nejlepších a také význam taktické přípravy před závodem. Skvělý výsledek našich juniorů rozhodně nesnižuje zkrat švédského finišmena, ale určitě je dobré si tuto situaci připomenout: Jeden z nejlepších švédských juniorů Simon Imark vbíhá do pytlíku několik desítek metrů před naším Bandaskou. Závěr trati se odehrává v otevřeném areálu okolo koupaliště a tak všichni můžeme vidět, jak nabíhá na špatnou farstu, poté správně razí svůj „posed“, navíc pak nečekaně točí volantem, jakoby nechápal, co dál (ztratil možná 20″, pak už jen doklusal)… Bandaska mezitím vklidu razí posed, přímo fičí na další kontroly a zhruba po minutě jej s radostí vítáme v cíli na prvním místě! Pytlík byl tentokrát velice krátký a k tomu neskutečně rychlý – v takové situaci se může projevit každý krok vedle, proto je důležité vědět o závěru trati co nejvíc, zvlášť, když většina kontrol v pytlíku je z cíle vidět a stejně tak průběh předchozích úseků. Myslím, že návštěva dostupných úseků (nejen povinných) by měla být pro závodníky běžným rituálem před každým závodem.

Za zmínku také stojí bojovnost našich holek, které i přes nabíranou ztrátu nic nevzdaly a zejména rychlým závěrem vyválčily pěkné 7. místo. Stejné umístění patří v mužích (juniorech) i ryze dorostenecké štafetě – ztráta 4´ od jejich zkušenějších kolegů je v dané konkurenci skvělý výkon!

Klasika přála hlavně fyzicky disponovaným závodníkům. Vždyť vítěz juniorů Joey Hadorn zvládl 10,8 km pod 52 min! O jeho skvělé výkonnosti hovoří také srpnový čas z půlmaratonu – 67:49! Znovu se ukazuje, že fyzická připravenost je na této úrovni závodění naprosto nezbytná. A to zvlášť v relativně jednoduchých kontinentálních terénech. Zrovna Švýcaři jsou na podobný úprk ze svých závodů asi zvyklí. Pamatujeme spoustu švýcarských závodů (i světových), které proběhly v ne zrovna zážitkových terénech, kde závodníci řešili postupy buď přímo nebo nezáživným obíháním nepříjemného po(d)rostu. I takový rychlý orienťák není od věci občas odběhnout a řešit navigaci pokud možno v plné rychlosti. Sám Vojta Sýkora v cíli říkal, že opatrně šel jen na jedničku, pak fičel naplno. Kromě Vojty medaili dál získala dorostenka Terka Janošíková v juniorkách 🙂 a v dorostu Jonáš Fencl!

Ani sprint nebyl nijak složitý. Volby byly většinou vyrovnané – jak v pravidelném centru, tak i v zajímavé části okolo hradeb na konci závodu. Závodníci si navíc mohli prostor dopředu projít, k tomu Košíkova večerní seance – věděli jsme do čeho jdeme. Tentokrát jsme na medaili nedosáhli a bylo znát, že kdo neudělal technickou chybu, nestačil hlavně fyzicky. Třetí rychlý závod za sebou – i s tímto je dobré v přípravě počítat. Některým už možná trošku chyběla šťáva, nicméně ta 3 umístění na velké bedně či několik dalších kousek za ukazují kvalitu.

Soutěž týmů samozřejmě ovlivnil počet závodníků jednotlivých zemí – my jsme patřili k nejkompletnějším a spolu s výbornými umístěními nám patřilo 4. místo. Neusněme na vavřínech, pracujme dál!